Advanced Compatibility Engineering (ACE)

Advanced Compatibility Engineering, zkráceně ACE, je název, který Honda dala konstrukční filozofii karoserie, jejímž cílem je zlepšit chování vozu při čelní srážce. Místo aby se na každé auto pohlíželo pouze jako na schránku chránící vlastní posádku, řeší ACE širší problém kompatibility při nárazu: tedy to, jak vozidlo reaguje na cokoli, do čeho narazí — ať už jde o jiné auto, pevnou překážku nebo chodce. Jedná se o konstrukční přístup zabudovaný přímo do přední části samonosné karoserie, nikoli o doplňkový prvek nebo elektronický systém.

Ústřední myšlenkou je řízené rozložení energie nárazu. Při čelní srážce je nutné s energií, která vstupuje do struktury vozu, naložit tak, aby se k prostoru pro posádku dostalo co nejméně síly. ACE toho dosahuje sítí propojených zatěžovacích drah v přední části vozu, mezi něž patří mnohoúhelníkový hlavní rám a další výztuhy, které směrují energii kolem kabiny a od ní. Rozložením zatížení do širší plochy konstrukce a do více drah, místo aby se koncentrovalo do jedné podélnice, dokáže konstrukce energii pohlcovat a tlumit rovnoměrněji.

Přínos pro posádku spočívá ve snížení vrcholových sil, které se do kabiny dostanou, a s nimi i zpomalení působícího na osoby uvnitř. Konstrukce, která se boří postupně a předvídatelně, dává zádržným systémům — bezpečnostním pásům a airbagům — možnost působit po delší a citlivější časový interval. Rozložení zatížení také pomáhá zachovat celistvost bezpečnostní klece a omezit deformaci podlahy a prostoru pro posádku, což je u vážných čelních nárazů klíčové pro přežití.

Od běžné nárazové konstrukce ACE odlišuje výslovný důraz na vzájemnou snášenlivost nestejně velkých vozidel. Když se srazí vysoký a těžký vůz s nízkým a lehkým, může těžší vozidlo přejet konstrukci toho menšího, koncentrovat poškození a ohrozit jeho posádku. Tím, že je přední struktura konstruována tak, aby zabírala ve správné výšce a rozkládala síly do větší plochy, se ACE snaží zajistit, aby vozy Honda reagovaly v kolizi s nejrůznějšími partnery spravedlivěji — snižovaly agresivitu vůči menším autům a přitom chránily vlastní posádku.

Koncept byl představen v polovině 2000. let a postupně se vyvíjel v dalších generacích modelů značek Honda a Acura, přičemž odráží širší trend v automobilovém průmyslu: posun od čistě sebeochranné konstrukce ke strukturám, které obstojí v rozmanitém složení vozů na reálných silnicích. Jako konstrukční prvek pracuje tiše a neustále, nevyžaduje žádnou údržbu a řidič o něm v podstatě neví, přesto je základem dobrých výsledků modelů Honda při čelních nárazových testech. Lze jej chápat jako jeden z prvků celkové pasivní bezpečnosti vozu, který pracuje v součinnosti se zádržnými systémy a klasickými deformačními zónami, jež má každé moderní auto.