Adaptivní tempomat (ACC)

Adaptivní tempomat, běžně označovaný zkratkou ACC, je vývojový stupeň klasického tempomatu doplněný o vnímání provozu před vozem. Obyčejný tempomat pouze drží zvolenou rychlost a nutí řidiče vypnout regulaci a brzdit pokaždé, když se vpředu objeví pomalejší vozidlo. ACC udržuje stejnou nastavenou rychlost, dokud je silnice volná, avšak při dojezdu na pomalejší vozidlo automaticky uvolní plyn a v případě potřeby použije i brzdy, aby zachoval bezpečný odstup, a poté znovu zrychlí na nastavenou rychlost, jakmile se cesta uvolní. Existuje proto, aby snížil neustálé ošlapávání pedálů při jízdě po dálnicích a rychlostních silnicích a zmírnil únavu i nebezpečné dojíždění příliš nablízko, které přispívá k nehodám.

Systém snímá provoz vpředu pomocí dálkového radaru umístěného za přední maskou nebo logem, kamery namířené dopředu, případně fúze obou. Radar měří vzdálenost a relativní rychlost vozidla vpředu pomocí časování odražených rádiových vln, kamery navíc rozpoznávají tvary vozidel a vodorovné značení. Řídicí jednotka porovnává naměřený odstup s cílovým časovým odstupem zvoleným řidičem, obvykle ve stupních zhruba od jedné do dvou sekund, a prostřednictvím řídicích systémů motoru a brzd ovládá plyn a v případě potřeby i brzdy tak, aby tento odstup zachovala.

Pro řidiče to znamená výrazně klidnější jízdu v plynulém provozu, kdy vůz stínuje vozidlo vpředu v konstantní vzdálenosti místo opakovaného korigování rychlosti. Protože systém záměrně drží určitý odstup, přispívá rovněž k plynulosti dopravního proudu a omezuje prudká brzdění, která způsobují kolony. Pohodlí je nesporné, avšak bezpečnostní přínos závisí na tom, aby řidič zůstával pozorný, neboť ACC je navržen jako asistent, nikoli jako náhrada zodpovědnosti za jízdu.

Provedení se liší schopnostmi. Základní systémy pracují pouze nad minimální rychlostí, kolem 30 kilometrů v hodině, a samy se vypnou, pokud provoz klesne pod tuto hranici. Pokročilejší varianty stop-and-go nebo provedení pro popojíždění v kolonách umí vůz zcela zastavit za stojícím vozidlem a opět rozjet, buď automaticky, nebo lehkým sešlápnutím pedálu či zatažením za páčku, což je v kolonách skutečně užitečné. Mnohé systémy slučují data z mapy a kamery, aby upravily rychlost před zatáčkami a podle dopravního značení.

ACC má svá omezení, která stojí za to chápat. Radar má potíže s vyhodnocováním stojících předmětů, takže některé systémy nemusí zareagovat na vozidlo, které je v okamžiku prvního zjištění již zastavené, a hustý déšť, sníh nebo zanesený senzor mohou jejich funkci zhoršit. Systém také nerozumí příčnému provozu ani chodcům. ACC se nejlépe chápe jako jeden ze základních stavebních prvků asistovaného řízení úrovně 2: ve spojení s asistentem středění v pruhu poskytuje podélnou regulaci dílčí automatizace s rukama na volantu a spolupracuje s automatickým nouzovým brzděním i varováním před čelní srážkou v rámci širší výbavy ADAS.