Adaptivní světlomety

Adaptivní světlomety jsou systémy předního osvětlení, které mění místo i způsob osvícení v reakci na pohyb vozu a okolí, místo aby vrhaly pevný svazek pouze přímo dopředu. Vznikly proto, že klasické světlomety jsou seřízeny na rovnou silnici, takže vnitřní stranu zatáčky osvětlují špatně právě tehdy, kdy do ní řidič nejvíce potřebuje vidět, a neumějí se přizpůsobit rychlosti, zatížení ani protijedoucímu provozu. Tím, že natáčejí a tvarují světlo podle průběhu cesty, adaptivní systémy rozšiřují řidiči efektivní zorné pole v noci i za špatného počasí.

Základním mechanismem je dynamické přisvícení do zatáček, při němž se světlomety natáčejí vodorovně pomocí malých elektromotorů. Řídicí jednotka snímá úhel natočení volantu, rychlost jízdy a stáčivou rychlost a otáčí svazky tak, aby kopírovaly oblouk silnice a osvětlovaly krajnici a nájezdovou zónu zatáčky o několik metrů dříve, než by to dokázal nepohyblivý reflektor. Mnoho systémů to doplňuje o statické přisvícení do zatáčky, které krátce zapne pomocný reflektor či segment svazku do strany na křižovatkách a při ostrých pomalých odbočeních, a vyplní tak prostor, kam hlavní svazky ještě nedosáhnou.

Kromě natáčení upravují propracovanější systémy svislý dosah i šíři svazku podle rychlosti a podmínek. Při vyšších rychlostech sahá tlumený svazek dále po silnici; ve městě se rozšiřuje a zkracuje; samostatné režimy umí rozšířit svazek v mlze nebo špatném počasí. Automatické nivelační zařízení udržuje světelnou hranici správně nasměrovanou bez ohledu na zatížení vozu i jeho klopení při akceleraci a brzdění, a brání tak oslnění při nadzdvižení i ztrátě dosahu při poklesu předku.

Praktickým výsledkem je výrazně lepší viditelnost v noci, dřívější zachycení překážek, jako jsou chodci, zvířata či úlomky u krajnice, a menší namáhání zraku na tmavých a klikatých trasách. Protože světlo dopadá tam, kam vůz směřuje, řidič získává cennou reakční dobu právě v situacích, kde běžné osvětlení nejvíce selhává.

Adaptivní světlomety se vyvinuly daleko za prosté natáčení. Bi-xenonové a první LED systémy přinesly pohyblivé odražeče a clonky, zatímco moderní matricové LED a pixelové systémy nahrazují mechanický pohyb poli individuálně řízených LED diod, případně drobnými mikrozrcadly, která elektronicky tvarují svazek. Ty dokáží držet plné dálkové světlo téměř trvale a přitom selektivně zhasínat jen úzké pruhy, které by oslnily protijedoucí či předjížděné vozidlo, detekované přední kamerou. V této podobě se adaptivní osvětlení stává součástí širšího systému ADAS, sdílí senzory i logiku se systémy jako noční vidění a představuje plynulou řadu od jednoduchých přisvícení do zatáček přes bi-xenony až po plně tvarující matricové LED světlomety.