ADAS

ADAS, zkratka z anglického Advanced Driver Assistance Systems, je souhrnný pojem pro elektronické systémy, které podporují řidiče tím, že sledují okolí, varují před nebezpečím, pomáhají s úkony řízení a v některých případech zasahují, aby srážce zabránily nebo zmírnily její následky. Pod tímto označením se neskrývá jediné zařízení, ale široká a rostoucí rodina funkcí spojených cílem snižovat lidskou chybu, která je příčinou drtivé většiny dopravních nehod. ADAS existuje, protože senzory a procesory dokáží pozorovat vozovku nepřetržitě, reagovat rychleji než člověk a zůstat odolné vůči rozptýlení i únavě.

Tyto systémy vnímají okolí kombinací senzorů, jejichž silné stránky se vzájemně doplňují. Kamery rozpoznávají vodorovné značení, dopravní značky, chodce i tvary jiných vozidel; radar měří vzdálenost a rychlost předmětů i ve tmě a špatném počasí; ultrazvukové senzory pokrývají úkoly na krátkou vzdálenost, jako je parkování; a lidar, pokud je k dispozici, vytváří přesnou trojrozměrnou mapu okolí. Centrální procesor tyto vstupy slučuje do souvislého obrazu scény a poté rozhoduje, zda řidiče upozornit, asistovat mu při řídicím povelu, nebo zasáhnout samostatně do řízení, plynu a brzd.

Funkce ADAS pokrývají široké spektrum zásahu. Na nejjemnějším konci stojí výstražné systémy, jako je varování před čelní srážkou, hlídání mrtvého úhlu nebo varování před opuštěním jízdního pruhu, které řidiče upozorní, ale akci ponechávají na něm. Uprostřed jsou asistenční funkce, jako adaptivní tempomat, asistent udržování pruhu a parkovací asistent, které řízení sdílejí s řidičem. Na nejaktivnějším konci jsou samostatné zásahy, jako automatické nouzové brzdění, které dokáže přibrzdit bez přispění řidiče, aby srážce zabránilo či ji zmírnilo.

Určujícím omezením dnešních ADAS je, že řidiči pomáhají, nikoli ho nahrazují. Podle široce používané klasifikace SAE dosahují sériové vozy s ADAS nanejvýš úrovně 2, kdy systém umí pod dohledem současně řídit jak směr, tak rychlost, ale řidič zůstává právně odpovědný a musí sledovat vozovku a být připraven okamžitě převzít řízení. Systémy se mohou zmýlit u vybledlého značení, neobvyklých překážek, při oslnění, hustém počasí nebo zaneseném senzoru, takže přílišné spolehnutí je samo o sobě rizikem.

Jednotlivé funkce ADAS se nejlépe chápou jako členové propojené sady, která často sdílí senzory i výpočetní výkon. Adaptivní tempomat a asistent udržování pruhu se spojují v částečnou automatizaci úrovně 2; automatické nouzové brzdění a varování před čelní srážkou pracují společně na předcházení srážce; podpůrné systémy předávají informace řidiči i navzájem. Pochopení ADAS jako zastřešující kategorie objasňuje, jak spolu pojmenované funkce souvisejí a proč jejich rostoucí standardizace, podporovaná bezpečnostními úřady i nárazovými testy, postupně zvyšuje základní úroveň bezpečnosti nových vozů.