ATTS (Active Torque Transfer System)

Active Torque Transfer System, zkráceně ATTS, je diferenciál přední nápravy vyvinutý společností Honda, který aktivně přerozděluje pohon mezi obě přední kola s cílem zostřit chování v zatáčkách. Byl představen v roce 1997 na japonském trhu ve verzích Prelude Type S a SiR a představoval jeden z prvních sériových pokusů řešit zásadní omezení výkonných vozů s pohonem předních kol: sklon k nedotáčivosti, tedy k vyjíždění ven ze zatáčky, jakmile se přidá plyn na stejná kola, jež mají současně řídit.

Na rozdíl od běžného diferenciálu, který pouze umožňuje, aby se obě hnaná kola otáčela různou rychlostí, dokáže ATTS záměrně pohánět jedno kolo rychleji a větším momentem než druhé. Využívá k tomu planetové soukolí v kombinaci s hydraulicky ovládanými spojkovými balíčky. Když systém vyhodnotí průjezd zatáčkou, sepne spojky tak, aby přetočil a přihnal vnější přední kolo, tedy to, jež ujíždí delší dráhu a dokáže přenést více výkonu. Výsledkem je stáčivý moment, který pomáhá vozu vepsat se do zatáčky, místo aby jej táhl ven.

Pro řidiče rychlého kupé s pohonem předních kol je efekt znatelný: vůz se ochotněji a neutrálněji vrhá do zatáčky a snese plyn v oblouku, aniž by mu předek odplouval ven. Tím, že ATTS přenese na vnější kolo až přibližně 80 procent dostupného momentu, potlačuje nedotáčivost, která by jinak převládala, a dává vozu rovnováhu spíše typickou pro stroje s pohonem zadních kol, takže lze podvozek na klikaté silnici využít naplno.

Systém je nejlépe chápat jako mechanicko-hydraulického předchůdce dnešního elektronicky řízeného vektorování točivého momentu. Zatímco moderní systémy často dosahují podobného cíle zásahem brzd nebo kompaktními elektrickými aktuátory propojenými s ESC, ATTS to dělalo prostřednictvím samostatného soukolí a spojek věnovaných výhradně přední nápravě. Honda jej příliš nerozšířila a zůstal spíše výkladní skříní, ale princip, který předvedl, tedy aktivní přesun pohonu na vnější kolo pro řízení stáčení, se stal ústředním pro celou generaci sportovních diferenciálů.

V praxi systém přidával přední nápravě hmotnost, složitost i náklady a jeho hydraulické spojky představovaly další komponenty vyžadující údržbu. Protože soustředil pohon na vnější kolo, jeho přínos byl nejvíce patrný při průjezdu zatáčkou pod plynem, zatímco v přímém směru pomáhal jen málo a v oblasti trakce za nízké přilnavosti, jíž se věnuje samosvorný diferenciál, toho mnoho nezmohl. Tyto faktory spolu s úpadkem žánru sportovního kupé s pohonem předních kol omezily jeho životnost.

Koncepčně patří ATTS do rodiny technologií vektorování točivého momentu a souvisí se samosvorným diferenciálem, který řeší jednodušší úlohu prokluzu kola, nikoli aktivní řízení stáčení. Jako zvláštní podoba předního diferenciálu ukazuje, jak lze běžný diferenciál přepracovat tak, aby dynamiku vozu s pohonem předních kol nejen snášel, ale aktivně zlepšoval.