Automatická převodovka

Automatická převodovka je převodovka, která si volí a řadí převodové stupně sama, takže řidiče zbavuje nutnosti ovládat spojku nebo řadit manuálně. Řidič volí směr jízdy voličem — obvykle Park, Reverse, Neutral nebo Drive — a poté ovládá vůz pouze plynovým a brzdovým pedálem; převodovka čte rychlost, zatížení a polohu plynu a rozhoduje, kdy přeřadit. Tato jednoduchost, zvlášť vítaná v hustém provozu a v kopcích, je důvodem, proč se automat stal dominantní volbou na řadě největších světových trhů.

Pojem zahrnuje několik zcela odlišných mechanismů, nikoli jedinou konstrukci. Klasický automat využívá hydrodynamický měnič, kapalinovou spojku, která při nízkých otáčkách násobí točivý moment a umožňuje motoru volně běžet při stojícím voze, a napájí planetové soukolí, jehož převody jsou voleny hydraulicky ovládanými spojkami a brzdami. Dvouspojková převodovka místo toho používá dvě spojky a v podstatě dvě manuální převodovky řízené počítačem, který další převod předvolí a umožňuje tak velmi rychlé řazení. Plynule měnitelná převodovka se obejde bez pevných stupňů úplně a využívá řemen nebo řetěz mezi řemenicemi proměnného průměru k zajištění plynule se měnícího převodového poměru, zatímco bateriový elektromobil často potřebuje pouze jeden pevný redukční převod, protože jeho motor dodává točivý moment v širokém rozsahu otáček.

Prosazedím v každodenním provozu jsou pohodlí a plynulost. Není třeba dávkovat spojku při rozjezdu do kopce, nemusíte sundávat ruku z volantu kvůli řazení a nehrozí zhasnutí motoru, což všechno snižuje zátěž a činí jízdu typu stop and go výrazně méně vyčerpávající. Moderní jednotky jsou i opravdu rychlé: dobrá dvouspojková nebo osmi- až devítistupňová převodovka s hydrodynamickým měničem dnes řadí rychleji a hladčeji, než zvládne většina řidičů s manuálem, a husté odstupňování velkého počtu převodů udržuje motor v pásmu nejvyšší účinnosti nebo pohotovosti.

Vývoj této technologie sahá od prvních sériově vyráběných automatů s kapalinovou spojkou z konce 30. a 40. let 20. století přes třístupňové a čtyřstupňové jednotky až po dnešní převodovky s osmi, devíti nebo deseti stupni, dvěma spojkami a vyspělým řídicím softwarem. Vylepšení uzavíracích spojek měniče, které mechanicky propojí motor a převodovku v cestovní rychlosti a odstraní tak skluz a neefektivitu kapalinové spojky, spolu s adaptivním softwarem smazaly velkou část někdejší ztráty účinnosti, která dříve mluvila proti automatu.

Kompromisy zůstávají. Automaty obecně stojí při nákupu více než ekvivalentní manuály, mohou být dražší na opravu a složitější typy mohou vyžadovat specifické oleje a pravidelný servis. Některým řidičům také chybí přímé mechanické propojení manuálu a špatně sladěná plynule měnitelná převodovka může vyvolávat takzvaný efekt gumového pásu, kdy při akceleraci otáčky motoru rostou rychleji než rychlost vozu.

Automatická převodovka stojí v protikladu k manuální převodovce, která vyžaduje ovládání spojky a řadicí páky. Jako kategorie zahrnuje hydrodynamický automat, dvouspojkovou převodovku a plynule měnitelnou převodovku — každá z nich je odlišnou inženýrskou odpovědí na stejný cíl: řadit bez zásahu řidiče.