Rychlost nabíjení

Rychlost nabíjení je mírou toho, jak rychle baterie elektromobilu přibírá energii. Lze ji vyjádřit dvěma způsoby: v kilowattech, což popisuje, jakým výkonem proud do baterie teče, nebo jako přidaný dojezd za čas, například kilometry či míle za hodinu nebo minutu nabíjení. Údaj o dojezdu bývá pro řidiče intuitivnější, protože převádí abstraktní elektrický výkon na praktickou otázku, jak daleko vůz po dané zastávce dojede, byť závisí jak na ryzím výkonu, tak na účinnosti vozu.

Nejdůležitější je princip, že rychlost nabíjení omezuje nejslabší článek řetězce. Nabíječka má maximální výstupní výkon, vůz má maximální nabíjecí rychlost danou palubním hardwarem a baterií, samotná chemie baterie a její okamžitý stav nabití stanovují vlastní strop a teplota svazuje to všechno. Skutečná dosažená rychlost odpovídá tomu, co je v daném okamžiku nejvíce omezující. Auto schopné 250 kilowattů zapojené do padesátikilowattové nabíječky dostane 50 kilowattů a skromný vůz zapojený do 350kilowattové nabíječky dostane jen tolik, kolik sám zvládne přijmout. Proto dva vozy u téže nabíječky mohou nabíjet velmi rozdílným tempem.

Rychlost se navíc během seance mění, nezůstává konstantní. Jak se baterie plní, tempo klesá kvůli ochraně článků a sleduje nabíjecí křivku popsanou v samostatném hesle. Výkon je nejvyšší při relativně prázdné baterii a směrem k plné se ztrácí, takže cesta z 10 na 80 procent zabere mnohem méně času než finální úsek. Nízké teploty dosažitelnou rychlost znatelně srážejí, zatímco prohřátá, předtemperovaná baterie udrží mnohem vyšší tempo.

Kvůli této proměnlivosti může být údaj o špičkovém výkonu, kterým rády operují automobilky i provozovatelé sítí, sám o sobě zavádějící. Vůz se na působivé maximum dotkne jen na pár chvil, než tempo klesne. Poctivější a užitečnější mírou je čas potřebný k nabití z 10 na 80 procent, který zachycuje trvalý výkon a reálně určuje, jak dlouho zastávka na cestě potrvá. Recenzenti a plánovače tras tento údaj uvádějí stále častěji než marketingovou špičku.

Rychlost nabíjení se výrazně liší mezi dvěma hlavními způsoby nabíjení. AC nabíjení používané doma a u řady cílových míst je omezeno palubním nabíječem vozu a měří se v jednotkách až nízkých dvojciferných kilowattech, takže se hodí pro noční nebo pracovní dobíjení. Stejnosměrné rychlonabíjení tento limit obchází a dodává podstatně vyšší výkon pro rychlé doplňování na cestách. Pochopit rychlost nabíjení tedy znamená vážit nabíječku, vůz, baterii, teplotu i stav nabití dohromady, vedle souvisejících pojmů, jako jsou AC nabíjení, DC rychlonabíjení, špičkový nabíjecí výkon a nabíjecí křivka.