Elektronický stabilizační systém (ESC)

Elektronický stabilizační systém, označovaný zkratkou ESC a podle výrobce prodávaný také jako ESP, DSC či VSC, je bezpečnostní systém, který zasáhne ve chvíli, kdy auto začíná klouzat mimo kontrolu, a vrátí jej zpět na dráhu, kterou si řidič přál. Řeší ty nejnebezpečnější situace ztráty stability, kdy se skutečný směr vozu rozchází s tím, kam je řízeno, ať už jde o smyk v mokré zatáčce, prudký úhybný manévr, nebo přetáčení na kluzkém povrchu. Nezávislé studie prokázaly, že patří k vůbec nejúčinnějším bezpečnostním technologiím v historii automobilu a snižuje počet smrtelných nehod osamělého vozidla zhruba o třetinu.

Systém porovnává to, co řidič po autě chce, s tím, co auto skutečně dělá. Senzor natočení volantu a snímače otáček kol dávají obraz o zamýšlené trajektorii a rychlosti, zatímco snímač stáčivé rychlosti a snímač bočního zrychlení měří, jak rychle se vůz otáčí kolem svislé osy a jak silně klouže do strany. Když řídicí jednotka zaznamená mezi těmito dvěma obrazy podstatný rozdíl, který je typickým znakem nastupujícího smyku, zasáhne. Dokáže nezávisle zabrzdit kterékoli kolo a u většiny vozů zároveň snížit točivý moment motoru, aby obnovila přilnavost.

Korekční brzdění je přesně cílené. Při nedotáčivosti, kdy přední kola unášejí auto ven ze zatáčky a vůz odmítá zatočit, systém přibrzdí vnitřní zadní kolo a stáhne příď zpět k vrcholu oblouku. Při přetáčivosti, kdy zadek vyjíždí ven a hrozí hodiny, přibrzdí vnější přední kolo, čímž vytvoří protichůdný moment, který smyk srovná. Protože dokáže rozpoznat počátek nestability a zasáhnout během milisekund, mnohem rychleji a cíleněji, než by člověk dokázal dávkovat pedály a volant, často smyk zlikviduje dřív, než si jej řidič vůbec uvědomí.

ESC tvoří v podstatě nadřazenou vrstvu šasi z hlediska bezpečnosti, staví na hardwaru sdíleném s protiblokovacím systémem ABS a elektronickým rozdělováním brzdné síly a zahrnuje protiprokluzový systém pro řízení prokluzu kol při akceleraci. V Evropské unii je povinný u všech nových vozů od roku 2014 a mnoho dalších trhů jej vyžaduje rovněž, což odráží jednoznačné důkazy o jeho schopnosti zachraňovat životy. Některé sportovní a terénní vozy umožňují řidiči zásah omezit nebo úplně vypnout pro jízdu na okruhu či ve volném terénu, systém se však obvykle při vyšších rychlostech automaticky znovu zapne.

Systém má jasné limity: pracuje pouze s přilnavostí, kterou mu pneumatiky dokáží poskytnout, a tak nepřekoná fyziku na ledu ani s ojetými nebo špatně nahuštěnými pneumatikami, ani nezabrání nehodě způsobené prostě tím, že řidič vjede do zatáčky příliš rychle. Řídí příčné chování vozu, nikoli jeho brzdnou dráhu, a u sofistikovaných vozů stále častěji spolupracuje s aktivním řízením a torque vectoringem, aby zajistil ještě plynulejší a sebejistější reakci.