Emisní norma Euro 6

Euro 6 je emisní norma Evropské unie, která stanovuje maximální množství škodlivých látek, jež smí nový osobní vůz legálně vypustit, a představuje zatím nejpřísnější stupeň v regulační řadě započaté normou Euro 1 v roce 1992. Pro nová schválení typu vstoupila v platnost v září 2014 a pro všechny nově registrované vozy v září 2015, přičemž se postupně zpřísňovala prostřednictvím podstupňů jako Euro 6b, 6c, 6d-TEMP a 6d. Norma má chránit kvalitu ovzduší a veřejné zdraví a cílí na látky, které jsou spojovány s onemocněními dýchacích cest, smogem a poškozováním životního prostředí v hustě obydlených městských oblastech.

Předpis stanovuje konkrétní číselné limity, vyjádřené v miligramech či gramech na kilometr, pro několik škodlivin: oxidy dusíku (NOx), pevné částice (jak hmotnostně, tak u většiny motorů i počtem částic), oxid uhelnatý a nespálené uhlovodíky. Nejzásadnější změna se týkala vznětových motorů, jejichž povolené emise NOx byly sníženy na 80 mg/km, což je zhruba polovina limitu Euro 5 a přibližuje dieselové motory hodnotám požadovaným u benzinových. Tento jediný požadavek změnil celosvětovou konstrukci vznětových motorů.

Splnění limitů přinutilo výrobce zavést sofistikovaný systém následného zpracování spalin. U vznětových motorů se široce rozšířila selektivní katalytická redukce (SCR), která vstřikuje do výfuku roztok močoviny prodávaný pod názvem AdBlue a chemicky převádí NOx na neškodný dusík a vodu. Filtry pevných částic u dieselů se staly samozřejmostí a recirkulace výfukových plynů byla zdokonalena tak, aby tlumila tvorbu NOx již při samotném spalování. Mnoho zážehových motorů s přímým vstřikováním dostalo později benzinový filtr pevných částic, aby vyhověly zpřísněnému limitu počtu částic.

Určujícím rysem pozdějších fází bylo zavedení zkoušek emisí v reálném provozu (Real Driving Emissions, RDE). Předchozí normy se ověřovaly pouze v laboratoři a dieselová emisní aféra z roku 2015 ukázala, jak špatně tyto stolicové výsledky odpovídají chování na silnici. Od stupně Euro 6d-TEMP musí vozy splnit limity i během skutečných jízd s přenosnými měřicími přístroji, přičemž stanovený faktor shody dovoluje omezené překročení laboratorního výsledku. Rozdíl mezi certifikovanou a skutečnou produkcí emisí se tím podstatně zmenšil.

V praxi se shoda s Euro 6 stala klíčovým referenčním bodem pro majitele vozů. Rozhoduje o vjezdu do mnoha nízkoemisních a čistých zón v evropských městech, ovlivňuje zůstatkovou hodnotu vozu a v inzerátech ojetin se často uvádí jako známka relativní čistoty. Vznětové vozy starší než Euro 6 čelí obzvlášť rostoucím omezením vjezdu, a roli hraje i při technické kontrole (STK).

Euro 6 je součástí širšího emisního rámce a úzce souvisí s technologiemi, které sama vyvolala. K jejímu pochopení je třeba znát emise NOx, filtr pevných částic, selektivní katalytickou redukci i postup měření v reálném provozu, neboť každý z těchto prvků pokrývá jinou stránku požadavků normy. Jde o přímého předchůdce připravované normy Euro 7.