Pohon všech kol (4WD / 4x4)

Pohon všech kol, označovaný zkratkou 4WD nebo 4x4, je uspořádání hnacího ústrojí, které přivádí výkon motoru současně ke všem čtyřem kolům, nikoli jen k jediné nápravě. Existuje proto, aby maximalizoval trakci: vozidlo, jež může přenášet sílu skrz čtyři stopy pneumatik místo dvou, má mnohem větší šanci najít přilnavost na kluzkém, rozbitém či sypkém povrchu. Klasická podoba tohoto systému, jakou nacházíme u opravdových terénních strojů, jde daleko za pouhý pohon všech kol a přidává převody a uzávěrky určené pro skutečně náročný terén.

Klíčovou součástí je rozdělovací převodovka (transfer case), což je převodová skříň umístěná za hlavní převodovkou, která dělí pohon mezi přední a zadní nápravu pomocí dvou samostatných kardanových hřídelí. V klasickém uspořádání tato rozdělovací skříň navíc obsahuje redukci, tedy druhou sadu výrazně nižších převodů, jež násobí točivý moment a zpomaluje vůz pro kontrolované přejezdy přes kameny, brodění nebo sjíždění strmých svahů. Uzávěrky diferenciálů, montované do středu, na zadní a někdy i přední nápravu, dokážou pevně spojit příslušné hřídele či kola tak, aby se výkon nemohl ztrácet pouze v jednom protáčejícím se kole, a všechna kola se točila bez ohledu na to, jak málo přilnavosti mají ta ostatní.

Pro řidiče to znamená skutečnou schopnost zdolávat jakýkoli terén. Redukce umožňuje pomalu, ale s obrovskou silou a přesnou kontrolou popojíždět tam, kde by běžná převodovka byla beznadějně dlouhá, zatímco uzávěrky zaručují postup na úhlopříčně překřížených kolejích, v hlubokém blátě nebo v písku, kde by vozidlo s otevřenými diferenciály selhalo. Právě proto si klasický pohon všech kol vybírají užitková vozidla, zemědělská technika i expediční vozy, u nichž je spolehlivost trakce důležitější než komfort na silnici.

Systémy 4WD se dělí v zásadě na dva typy: připojitelný (part-time) a stálý (full-time). Připojitelný systém jezdí převážnou část času s pohonem jedné nápravy a řidič jej zapíná pouze podle potřeby; podstatné je, že nemá mezinápravový diferenciál, takže obě nápravy jsou při zapnutí pevně spojeny. To je sice odolné a jednoduché řešení, ale nesmí se používat na suché vozovce, kde nápravy nemohou vyrovnat drobné rozdíly otáček v zatáčce a vzniklé pnutí v hnacím ústrojí způsobuje rázy a poškození. Stálý systém má naopak mezinápravový diferenciál a může zůstat zapnutý za jakýchkoli podmínek.

Rozdíl mezi 4WD a AWD je z velké části otázkou filozofie a konstrukce. Pohon 4WD bývá robustnější, s rámovou konstrukcí karoserie a zaměřením na terén, s vědomě volenými režimy, redukcí a uzávěrkami, zatímco označení AWD obvykle znamená trvale zapnutý systém s důrazem na silniční použití, který rozděluje točivý moment automaticky a bez redukce. Pochopení 4WD ve vztahu k AWD, k variantám part-time a full-time i k samotné rozdělovací skříni objasňuje, proč tento pojem dodnes označuje skutečnou terénní schopnost, a ne pouhou jistotu za špatného počasí.