Řízení všech čtyř kol (4WS)

Řízení všech čtyř kol, označované také jako natáčení zadní nápravy, je podvozková technologie, u níž se kromě přední dvojice natáčejí i zadní kola, místo aby pouze pasivně sledovala dráhu vozu. Klasické automobily řídí jen přední nápravu, což nutí ke kompromisu: dlouhý rozvor přináší stabilitu a komfortní jízdu, ale velký průměr otáčení, zatímco krátký rozvor je obratný, ale při vyšší rychlosti nervózní. Přidáním malého úhlu natočení zadních kol mohou konstruktéři tento rozpor obejít a dát velkému vozu mrštnost menšího automobilu při nízké rychlosti, aniž by ztratil klid ve vyšších rychlostech.

Určujícím chováním je, že zadní kola se při nízké rychlosti natáčejí v opačné fázi než přední. Když zadní kola míří na opačnou stranu než přední, vůz se v podstatě otáčí kolem bodu mnohem blíže svému středu, dramaticky se zmenšuje průměr otáčení a těsné manévry, vyjíždění z křižovatek i parkování jsou výrazně snazší. Nad určitou prahovou rychlostí systém logiku obrátí a natáčí zadní kola do stejné fáze jako přední. Natáčení všech čtyř kol stejným směrem nutí celý vůz čistěji se posouvat do strany při přejíždění mezi pruhy nebo dálničních manévrech a snižuje zpoždění stáčivého pohybu i nesoustředěný projev, který by jinak dlouhé vozidlo mohlo mít.

První realizace v 80. letech, zejména od Hondy a Mazdy, používaly mechanická nebo hydraulická propojení, která natáčela zadní kola podle pevně daného schématu odvozeného od úhlu volantu nebo rychlosti. Moderní systémy jsou elektronicky řízené a využívají jeden nebo dva kompaktní elektrické aktuátory na zadní nápravě, takže úhel natočení lze plynule přizpůsobovat rychlosti, rychlosti otáčení volantu a údajům ze stabilizačního systému. Zadní kola se obvykle pohybují jen o několik stupňů, protože i mírný úhel má na chování vozu výrazný vliv.

Přínosy se nejvíce projevují v krajních polohách rychlostního rozsahu. V městském provozu se menší průměr otáčení skutečně hodí velkým sedanům, SUV a výkonným vozům, jejichž dlouhé rozvory by jinak působily nemotorně. Při vyšší rychlosti přidaná stabilita vyostřuje odezvu a dodává sebejistotu, a proto se technologie objevuje jak u luxusních modelů, tak u sportovních strojů.

Má to ovšem svá úskalí. Hardware zadní nápravy, snímače a software přidávají hmotnost, cenu a další potenciální poruchové prvky a špatně kalibrovaný systém může působit uměle nebo zhoršovat předvídatelnost reakcí vozu v přechodové rychlosti. Tato technologie se rovněž liší od náhodného natáčení zadní nápravy vyvolaného poddajností silentbloků v zavěšení. Řízení všech čtyř kol přední řízení doplňuje, nikoli nahrazuje, a spolupracuje s elektrickým posilovačem řízení a podvozkem na utváření chování vozu v celém provozním rozsahu.