Poloosa

Poloosa je rotující hřídel, která vede točivý moment z diferenciálu k jednomu kolu na hnané nápravě. Její název odpovídá jejímu umístění: na hnané nápravě jsou dvě, po jedné na každou stranu, takže každá pokrývá zhruba polovinu šířky vozu mezi středově uloženým diferenciálem a nábojem kola. Poloosy jsou nejčastěji spojované s nezávislým zavěšením a uspořádáním s pohonem předních kol, kde se každé kolo pohybuje samostatně a pohon k němu musí přicházet skrze pružný spoj.

Určující vlastností poloosy je schopnost přenášet točivý moment a přitom snášet neustálé změny délky i úhlu. Jak se zavěšení propružuje a jak se řízená kola natáčejí, mění se trvale vzdálenost a úhel mezi diferenciálem a kolem. Aby si s tím poloosa poradila, je na jednom nebo na obou koncích osazena homokinetickými klouby (CV joints). Homokinetický kloub přenáší otáčení plynule i při proměnném úhlu, aniž by docházelo k pulzaci otáček, kterou by způsoboval prostý křížový kloub, což je naprosto klíčové pro rovnoměrné dodávání výkonu a potlačení vibrací, zejména na řízených předních kolech.

Význam poloosy spočívá v tom, že bez ní by nezávislé zavěšení a hnaná kola nemohla existovat současně. Tím, že umožňuje hnát každé kolo nezávisle, otevírá cestu kompaktním a prostorově úsporným uspořádáním s napříč uloženým motorem a převodovkou, jež dominují moderním vozům s pohonem předních kol, i sofistikovaným nezávislým zadním zavěšením používaným u výkonných a luxusních automobilů. Kolo se může volně pohybovat nahoru a dolů i natáčet, a přitom je pohon trvale zachován.

Je vhodné odlišit poloosu od kardanové hřídele (driveshaftu), s níž bývá někdy zaměňována. Kardanová hřídel je dlouhá hřídel probíhající podélně vozem od převodovky k diferenciálu na opačném konci. Teprve poloosy pak převzaly pohon a přenášejí jej z diferenciálu k jednotlivým kolům. U tuhé nápravy se srovnatelnou úlohou zhostí vnitřní hřídele uvnitř skříně nápravy, jenže ty jsou plně zapouzdřené a homokinetické klouby nepotřebují.

Při provozu je samotná poloosa robustní, avšak její homokinetické klouby jsou opotřebitelné a jsou chráněny pružnými pryžovými manžetami naplněnými mazivem. Prasklá manžeta umožní úniku maziva a vniknutí nečistot a vody, načež se kloub rychle opotřebí a při plném natočení vydává charakteristické cvakání. Včasná výměna prasklé manžety je výrazně levnější než výměna opotřebovaného kloubu či kompletní poloosy, a proto je kontrola manžet při servisu standardní u každého vozu s hnaným nezávislým zavěšením – v Česku ji prověřuje i pravidelná STK.