HDi (vysokotlaké přímé vstřikování nafty)

HDi je obchodní označení, kterým skupina PSA – mateřská společnost značek Peugeot a Citroën, později pohlcená koncernem Stellantis – označuje rodinu turbodieselových motorů s technologií common-rail. Zkratka se objevila na přelomu tisíciletí, kdy se PSA stala jedním z prvních sériových výrobců, kteří začali vysokotlaké common-rail vstřikování nasazovat do velkoobjemové výroby. Za touto značkou se skrývá zcela běžný moderní vznětový motor: označení je tedy spíše marketingovou identitou než jedinečnou technologií, podobně jako zkratky CRDi, CDI, dCi nebo TDI – všechny v zásadě popisují stejný technický přístup používaný různými výrobci.

Určujícím prvkem je samotná tlaková lišta (common rail), společný vysokotlaký zásobník udržovaný v napětí čerpadlem poháněným motorem. Tlak paliva v liště s každou generací postupně rostl: od přibližně 1 350 barů u prvních provedení až k hodnotám výrazně nad 2 000 barů u nejnovějších konstrukcí. Protože tlak v liště není svázán s otáčkami motoru, může každý elektronicky řízený solenoidový nebo piezoelektrický vstřikovač vystřelit během jednoho spalovacího cyklu několik přesně odměřených dávek – obvykle malou pilotní, hlavní a jednu či více postvstřiků – vše pod taktovkou řídicí jednotky motoru.

Právě tato jemná kontrola nad načasováním a množstvím dávky dává motorům HDi jejich charakter. Pilotní dávka zmírňuje prudký nárůst tlaku, kterému starší vznětové motory vděčily za své typické klepání, takže motor běží tišeji a klidněji, zatímco precizní hlavní vstřik zlepšuje účinnost spalování, snižuje spotřebu a omezuje surové emise. Výsledkem je silný a snadno dostupný točivý moment ve středních otáčkách, který si zákazníci s vznětovými motory spojují, podaný s kultivovaností, jaké dřívější motory s nepřímým vstřikováním nemohly konkurovat.

Motory HDi se vyráběly v širokém rozsahu zdvihových objemů, od malých tří- a čtyřválců do mini vozů až po větší šestiválce, a sdílely je daleko za hranicemi vlastních značek PSA. Díky dlouhodobým společným projektům, často s Fordem, se stejné agregáty objevily ve vozech Ford, Volvo, Jaguar, Land Rover, Mini a Mazda, někdy pod naftovými označeními těchto firem. Velká část evropských aut z let 2000 a 2010 tak nese v podstatě stejnou techniku HDi.

V praxi tyto motory závisejí na podpůrné technice společné všem moderním vznětovým agregátům: turbodmychadle, systému recirkulace výfukových plynů a u novějších provedení i na filtru pevných částic a selektivní katalytické redukci, aby splnily zpřísňující se normy Euro. Velmi vysoké vstřikovací tlaky vyžadují čisté palivo bez vody a poctivou údržbu, protože vstřikovače i vysokotlaké čerpadlo jsou přesnými a drahými součástkami. Pochopit HDi tedy znamená pochopit technologii common-rail jako takovou; zkratka jen označuje, čí logo je k ní připevněno.