Integrovaný systém řízení podvozku (ICCS)

Integrovaný systém řízení podvozku, někdy zkracovaný na ICCS, je nadřazený řídicí prvek, který koordinuje jednotlivé dynamické systémy vozu, tedy brzdění, stabilizaci, řízení a odpružení, aby jednaly jako jeden harmonický celek, nikoli jako oddělené ostrůvky. Existuje proto, že moderní automobil obsahuje pozoruhodný počet samostatných aktivních systémů, z nichž každý vznikl k řešení vlastního problému, a bez koordinace mohou pracovat proti sobě: jeden systém přidá korekci řízení, zatímco druhý zabrzdí kolo způsobem, který jeho zásah maří, čímž otupí reakci a vůz znervózní. Integrace tento rozpor odstraňuje tím, že systémům dává společnou rozhodovací strukturu.

Architektura stojí na nadřazené řídicí jednotce, která sedí nad jednotlivými podřízenými moduly. Sbírá data ze snímačů po celém autě, otáček kol, stáčivé rychlosti, příčného i podélného zrychlení, natočení volantu, polohy plynu a brzdy, polohy tlumičů a dalších, a skládá jednotný obraz o tom, co vůz dělá a co po něm řidič chce. Na základě tohoto obrazu posílá koordinované požadavky každému akčnímu členu, rozhoduje, jaká kombinace brzdění, rozdělení točivého momentu, posilovače řízení a nastavení tlumičů nejlépe zajistí požadovaný pohyb, a rozsuzuje konflikty, když by jinak cíle jednotlivých systémů narazily.

Hlavní přínos spočívá v tom, že se podsystémy navzájem podporují místo toho, aby si konkurovaly. Při rychlém úhybném manévru může například jednotka současně přitvrdit tlumiče pro omezení náklonů karoserie, upravit posilovač řízení pro ostřejší zatočení, přerozdělit točivý moment k natáčení vozu a připravit stabilizační systém na zachycení případného smyku, a to vše časově sladěné a vyvážené jako jediná akce. Auto působí vyrovnaněji, reaguje přesněji a z rozhozeného stavu se srovnává čistěji, než kdyby každý systém reagoval izolovaně.

To dohromady přináší schopnosti, které zároveň zlepšují ovladatelnost, stabilitu, komfort i bezpečnost, místo aby se jedno odbývalo na úkor druhého. Tím, že se podvozek pojímá jako koordinovaná platforma, může jednotka usilovat o sportovní, hbitou reakci, když si to řidič přeje, a o měkkou a stabilní, když záleží na komfortu, a podle situace a zvoleného jízdního režimu mísit příspěvky brzd, řízení, odpružení a hnacího ústrojí. Právě tato logika stojí za konfigurovatelnými voliči jízdních režimů, které jsou dnes běžnou výbavou sportovních a luxusních vozů.

Ve vztahu k jednotlivým podsystémům integrovaný systém řízení podvozku nenahrazuje ESC, protiprokluzový systém, ABS, aktivní či adaptivní odpružení a aktivní řízení, ale dirigentsky je propojuje. Tyto podsystémy nadále odpovídají za své vlastní akční členy a mohou pracovat i samostatně, zatímco nadřazená vrstva zajišťuje, že jejich snahy jdou stejným směrem. Běžně rovněž spolupracuje s torque vectoringem, který rozděluje hnací moment mezi kola pro lepší průjezd zatáčkami, takže se celý podvozek chová jako jediný, záměrně naladěný celek.