Řadový šestiválec (Inline-6)

Řadový šestiválec je spalovací motor, jehož šest válců je uspořádáno v jedné rovné řadě a které sdílejí společný blok i hlavu válců. Tato koncepce je jednou z nejstarších v dějinách motorismu a získala si pověst mimořádně kultivovaného chodu dávno před nástupem elektronického řízení motoru. Její přednost je v základu otázkou fyziky, nikoli ladění: geometrie šesti rovnoměrně rozestavěných válců, které zažíhají v posloupnosti, vyrovnává hlavní setrvačné a rotační nevyváženosti, jež trápí jiné koncepce, a dává motoru téměř bezvibrační chod, jejž řidiči popisují slovem hedvábný.

Hladkost chodu vyplývá z toho, jak jsou písty a ojnice rozmístěny podél klikové hřídele. Se šesti zalomeními rozestavěnými po šedesáti stupních a souměrně rozloženým pořadím zapalování kolem středu motoru jsou primární a sekundární setrvačné síly každého pístu vyváženy stejně velkou a opačně orientovanou silou jeho protějšku. Stejně tak se ruší klopné momenty, které vznikají u čtyřválce, protože tři přední válce jsou zrcadlovým obrazem tří zadních. Dobře postavený řadový šestiválec proto běží téměř v dokonalé mechanické rovnováze a nepotřebuje vyvažovací hřídele, které musí mít čtyřválec srovnatelné velikosti.

Pro řidiče a vůz to znamená hmatatelné výhody. Motor tiše běží na volnoběh, táhne bez bzučení, které prosakuje do volantu a pedálů u méně vydařených koncepcí, a má svébytně hladký, lehce kovový výfukový zvuk, který se stal charakteristickým znakem některých značek. Protože tu nejsou vyvažovací hřídele, které by ubíraly výkon a zvyšovaly tření, může být řadový šestiválec i mechanicky účinný a jeho dlouhý, hluboký blok dovoluje robustní konstrukci a snadný servisní přístup k jedné jeho straně.

Historicky tato koncepce poháněla cokoli od předválečných luxusních sedanů přes americké šestiválce až po proslulé „rovné šestky“ značek BMW, Jaguar a Mercedes-Benz. Ke konci 20. století upadla v nemilost, protože výrobci sahali po kratším a snáze umístitelném vidlicovém šestiválci V6, který se snáze vejde napříč do motorového prostoru vozů s pohonem předních kol. Posledních několik let přineslo nápadné oživení, kdy několik prémiových výrobců znovu představilo moderní přeplňované řadové šestiválce, jež spojují vrozenou hladkost koncepce s downsizingem a elektrifikací.

Hlavní nevýhodou je délka. Šest válců v řadě dělá z motoru dlouhou jednotku, kterou je nepříjemné montovat napříč a vyžaduje velkorysý podélný prostor, a právě proto se hodí především na platformy s pohonem zadních nebo všech kol. Dlouhá kliková hřídel může být ve vysokých otáčkách také náchylná k torzním vibracím, které se řeší pečlivým návrhem a torzním tlumičem. Proti V6 vyměňuje řadový šestiválec kompaktnost za čistotu chodu, kterou nedokáže plně napodobit žádné chytré vyvažování — a právě proto si jej nadšenci i inženýři dodnes hýčkají.