Žebřinový rám

Žebřinový rám je podvozek vozidla tvořený dvěma dlouhými, rovnoběžnými podélníky, které probíhají po celé délce vozu a jsou v pravidelných rozestupech spojeny příčníky tak, že celá konstrukce při pohledu shora připomíná žebřík. Na tuto tuhou plošinu se přišroubovává samostatně vyrobená karoserie — uspořádání známé jako konstrukce karoserie na rámu (body-on-frame). Patří mezi nejstarší typy automobilových podvozků, vychází přímo z koňských povozů a dodnes zůstává standardem pro vozidla, která musejí vozit nebo tahat těžký náklad a snášet drsné zacházení.

Dva hlavní podélníky tvoří nosnou kostru; obvykle jsou lisované nebo válcované z ocelových plechů silných průřezů do uzavřeného krabicového profilu nebo profilu „C“, aby odolaly ohybu i krutu. Příčníky spojují podélníky, určují jejich rozteč a dodávají potřebnou tuhost, jež brání tomu, aby se rám deformoval jako rovnoběžník; současně nabízejí body pro uchycení motoru, převodovky, zavěšení i karoserie. Protože veškerá mechanická zatížení nese rám, může být skořepina karoserie poměrně jednoduchá: vytváří prostor pro posádku a vzhled, ale na celkové pevnosti se podílí jen málo a od rámu je oddělena pryžovými silentbloky, které tlumí vibrace a hluk z vozovky.

Hlavními přednostmi tohoto uspořádání jsou pevnost, životnost a univerzálnost. Žebřinový rám si dobře poradí se soustředěným zatížením při tažení přívěsu i s ohýbáním a rázy při jízdě v terénu a díky oddělené konstrukci se vozidla snadno opravují, upravují nebo přestavují. Stejný rám může být základem pro pick-up, dodávku, podvozek s kabinou nebo velké SUV, a proto jej výrobci preferují u užitkových a víceúčelových vozidel vyráběných v mnoha variantách. Protože karoserie je pouze přišroubovaná, lze poškození z nehody často narovnat nebo nahradit po dílech, místo aby celá skořepina šla do šrotu.

Dříve mělo samostatný rám prakticky každé auto až do poloviny dvacátého století, kdy osobní vozy přešly na lehčí a tužší samonosné karoserie. Dnes žebřinový rám přežívá hlavně u pick-upů, SUV stavěných na rámu, těžkých terénních vozů s pohonem všech kol a u užitkových vozidel, kde nosnost a tažné schopnosti vyváží jeho nevýhody. Některé moderní rámy využívají vysokopevnostní oceli, hydroformované profily a uzavřené krabicové podélníky, aby získaly zpět část tuhosti a snížily hmotnost.

Hlavními nevýhodami jsou hmotnost a jízdní vlastnosti. Žebřinový rám je těžší než odpovídající samonosná konstrukce, což zhoršuje spotřebu paliva i ovladatelnost, a protože jde o otevřenou konstrukci, nabízí menší torzní tuhost než uzavřená samonosná skořepina, takže více pruží, což může poškodit přesnost řízení i komfort. Současně bývá karoserie usazena výše, čímž stoupá těžiště. Naproti tomu samonosná (monocoque) konstrukce slučuje karoserii a nosnou strukturu do jediné namáhané skořepiny, která je lehčí a tužší, ovšem hůře opravitelná a méně vhodná pro extrémní zatížení — proto oba přístupy nadále existují vedle sebe, každý uzpůsobený tomu, jaké úkoly mají vozidla zvládat.