Stupeň automatizace 2

Stupeň automatizace 2 je bod škály SAE J3016, na kterém vůz poprvé působí, jako by se řídil sám, protože systém ovládá současně směrovou i podélnou složku jízdy – tedy řízení i rychlost. Z hlediska normy stále patří do kategorie, kterou SAE nazývá podpora řidiče, což znamená, že řidičem je z právního i praktického hlediska nadále člověk. Rozhodující změna oproti stupni 1 spočívá pouze v tom, že místo jedné osy se nyní řídí obě zároveň; na povinnosti řidiče dohlížet to nic nemění.

Technologie kombinuje dvě asistenční funkce, které již existují samostatně. Adaptivní tempomat řídí odstup a rychlost s využitím dat z radaru a kamery, zatímco asistent středění v pruhu pomocí čelní kamery, a stále častěji i mapových podkladů, udržuje vůz uprostřed pruhu, nikoli aby pouze odrážel od čar. Centrální řídicí jednotka obě funkce propojí, takže vůz dokáže sledovat dálniční pruh, udržovat odstup od vozů vpředu, zpomalovat v zatáčkách a opět zrychlit na cestovní rychlost, aniž by řidič musel neustále korigovat volant. Mnoho systémů umí provést i změnu pruhu, ať už na povel, nebo automaticky, na zařazení do dané úrovně to však nic nemění.

Přínos pro řidiče spočívá v trvalé úlevě od dvou nejvíce únavných prvků ustáleného dálničního provozu zároveň. To je opravdu užitečné v hustém provozu i na dlouhých cestách a může výrazně zpříjemnit jízdu. Zásadní omezení – a zdroj největších nedorozumění – tkví v tom, že řidič musí stále sledovat silnici a být kdykoli okamžitě připraven převzít kontrolu. Systém nedokáže zaručit, že zvládne každou situaci: může přehlédnout stojící vozidlo, ztratit vodorovné značení za špatného počasí nebo špatně vyhodnotit složitou křižovatku a bez zásahu člověka prostě pokračuje podle posledního pokynu.

Protože je dohled povinný, ale samotný zážitek svádí k pasivitě, moderní systémy stupně 2 stále častěji doplňují své jízdní funkce sledováním řidiče. Infračervená kamera sleduje natočení hlavy a směr pohledu, snímače momentu na volantu nebo kapacitní podložky ověřují, že ruce zůstávají na volantu; pokud pozornost selže, vůz postupně eskaluje od vizuálních přes zvukové až po haptické výstrahy a nakonec se sám řízeně zastaví. Tím se řeší dobře zdokumentované riziko, že řidič začne schopnému asistentovi nadměrně důvěřovat a mentálně se odpojí, byť je za řízení i nadále odpovědný.

Většina dnes prodávaných známých značkových systémů spadá právě sem: Tesla Autopilot a spotřebitelská verze Full Self-Driving, Super Cruise od General Motors, BlueCruise od Fordu i obdoby evropských výrobců patří všechny do stupně 2, ať jejich marketingové názvy znějí jakkoli odvážně. Posun na stupeň 3 nespočívá v tom, že by vůz uměl lépe řídit nebo brzdit, ale že v rámci definovaných podmínek přebírá zodpovědnost za sledování silnice systém, nikoli člověk – jde tedy o změnu odpovědnosti, nikoli pouze schopností.