NEDC

Nový evropský jízdní cyklus, všeobecně zkracovaný na NEDC, byl po desetiletí laboratorním testem používaným v celé Evropě pro měření spotřeby paliva, emisí oxidu uhličitého a regulovaných škodlivin u osobních automobilů. Jeho účelem bylo vytvořit jednotný a opakovatelný standard, aby každý nový model procházel shodným hodnocením a aby bylo možné oficiální údaje porovnávat a vymáhat emisní limity. Po mnoho let byl právě údaj NEDC tím hlavním číslem spotřeby, na které se kupující v prospektech spoléhali.

Procedura probíhala na válcové zkušebně, tedy na chassis dynamometru, v řízeném laboratorním prostředí, nikoliv na skutečných silnicích. Skládala se z opakovaného městského cyklu následovaného jednou mimoměstskou fází; celý test trval pouhých zhruba dvacet minut a pokryl přibližně jedenáct kilometrů. Rychlosti byly umírněné, akcelerace mírné, časté byly fáze ustálené jízdy a nejvyšší rychlost 120 km/h se na chvíli dosáhla jen okrajově.

Kořeny cyklu sahají do osmdesátých let a právě to je pro pochopení jeho slabin zásadní. Byl navržen pro éru méně výkonných vozů a řidšího provozu a jeho klidná, idealizovaná rychlostní křivka měla jen pramálo společného s tím, jak se moderní vozidla skutečně řídí. Výrobci navíc směli během testu využívat řady tolerancí a optimalizací, například přelepení mezer karoserie, přehuštění pneumatik, odpojení pomocných spotřebičů či provoz vozů s nejvýhodnější povolenou hmotností.

Důsledkem byl narůstající a dobře zdokumentovaný rozdíl mezi oficiálními a reálnými hodnotami. Uváděná spotřeba bývala často optimistická o dvacet až čtyřicet procent a rozkol se v průběhu let prohluboval, jak test přestával držet krok s vývojem techniky, včetně rostoucího využívání úsporných prvků, jejichž přínos se v cyklu projevoval, ale na silnici už ne vždy. Tím se nahlodávala důvěra veřejnosti v tato čísla a řidičům se ztížilo věrohodné plánování nákladů na palivo.

Věrohodnost NEDC podlomilo také zjištění, že čistě laboratorní testování lze obcházet — nejnápadněji to ukázala aféra s dieselovými emisemi. Regulátoři proto cyklus nahradili. V letech 2017 až 2019 byl postupně zaváděn přísnější Worldwide Harmonised Light Vehicles Test Procedure, tedy WLTP, pro měření spotřeby a CO2, doplněný o silniční měření Real Driving Emissions pro škodliviny jako NOx.

NEDC tak dnes patří převážně do minulosti, byť hodnoty z něj odvozené přetrvávaly na některých dokumentech a v určitých daňových výpočtech ještě v přechodném období. Nejlépe se chápe jako předchůdce, vůči němuž jsou WLTP a RDE definovány: raný a dobře míněný, leč v konečném důsledku nereprezentativní pokus změřit, jak čistý a úsporný vůz ve skutečnosti je.