Plug-in hybrid (PHEV)

Plug-in hybrid, všeobecně označovaný zkratkou PHEV, je vůz s klasickým spalovacím motorem i elektromotorem napájeným z baterie, jež je dostatečně velká na to, aby ji bylo možné dobíjet ze sítě a aby umožnila smysluplnou jízdu jen na elektřinu. Stojí někde mezi obyčejným hybridem, jehož malá baterie pouze pomáhá motoru, a plně elektrickým vozem, který spalovací motor vůbec nemá. Klíčový rys napovídá už název: na rozdíl od samodobíjecího hybridu má PHEV nabíjecí zásuvku a právě schopnost čerpat energii ze sítě mu dává reálný čistě elektrický dojezd.

Využitelný dojezd se obvykle pohybuje mezi 40 a 100 kilometry na plné nabití, což pro většinu řidičů pokryje běžné dojíždění do práce i pochůzky, aniž by spotřeboval kapku paliva. Na kratších trasách se vůz chová jako tichý a kultivovaný elektromobil a opírá se o baterii znatelně větší než u hybridu, často s kapacitou v rozmezí 10 až 25 kilowatthodin. Když se baterie vyčerpá nebo když si řidič vyžádá větší výkon, než dokáže poskytnout elektromotor, nastoupí spalovací motor a vůz dál funguje jako úsporný klasický hybrid s dlouhým dojezdem a rychlým tankováním benzinu či nafty. Tato dvojí povaha tvoří hlavní přednost PHEV: elektrický provoz pro každý den, kapalné palivo pro občasné dlouhé cesty a žádná závislost na hledání nabíječky po trase.

Účinnost plug-in hybridu závisí jako u žádného jiného typu vozu na tom, jak jej majitel používá. V rukou někoho, kdo jej rozumně dobíjí a většinu jízd udrží v rámci elektrického dojezdu, dokáže nabídnout velmi nízké provozní náklady a minimální emise z výfuku a fungovat většinu času v podstatě jako elektromobil. V rukou někoho, kdo ho nikdy nezapojí do sítě, se naopak ze stejného auta stává těžké vozidlo, jež s sebou vleče velkou baterii i motor, a reálná spotřeba paliva může být horší než u srovnatelného běžného modelu. Tato závislost na chování řidiče vysvětluje, proč oficiální údaje o spotřebě PHEV měřené s plně nabitou baterií často vypadají mnohem lépe než průměry, jaké řidiči skutečně dosahují.

Technologie sloužila a slouží jako pragmatický mezikrok v přechodu od fosilních paliv – dává kupujícím možnost elektrifikovat část svých jízd bez obavy z dojezdu, která některé od plně elektrického vozu odrazuje, a výrobcům umožňuje snižovat průměrné emise svých flotil. Existuje několik konstrukčních uspořádání pohonu: od systémů, kde mohou kola pohánět motor i elektromotor, až po sériová řešení, v nichž spalovací motor především slouží jako generátor.

V širší rodině elektrifikovaných vozů stojí PHEV o stupeň výše než mild hybrid i plnohodnotný hybrid, které nelze připojit k síti, a o stupeň níže než bateriový elektromobil, který se spalovacího motoru zbavuje úplně. Jeho hodnota výrazně závisí na disciplíně řidiče, který musí pravidelně dobíjet, a právě proto je pojem elektrického dojezdu pro pochopení toho, co plug-in hybrid umí a neumí nabídnout, zcela zásadní.