Systém kontroly trakce (TCS)

Systém kontroly trakce, obvykle zkracovaný na TCS, zabraňuje tomu, aby hnaná kola zbytečně prokluzovala v okamžiku, kdy motor dodává větší točivý moment, než kolik dokáže dostupná přilnavost přenést, a to zejména při akceleraci. Existuje proto, že prokluzující kolo neprodukuje téměř žádný tah dopředu a může vůz destabilizovat; na kluzkém povrchu může řidič snadno požádat o víc výkonu, než kolik jsou pneumatiky schopny přenést, a TCS s tímto nesouladem nakládá automaticky a mnohem rychleji, než dovolují lidské reflexy.

Systém sdílí klíčový hardware s ABS a opírá se o tytéž snímače otáček kol, kterými je vůz osazen na každém rohu. Porovnáváním otáček jednotlivých kol dokáže řídicí jednotka rozpoznat, kdy se hnané kolo otáčí znatelně rychleji než ostatní, což je typický příznak ztráty přilnavosti. Po zjištění prokluzu zasáhne dvěma hlavními způsoby. Může snížit výkon motoru, a to omezením předstihu zážehu, vynecháním vstřiku do některých válců nebo elektronickým přivřením škrticí klapky, případně přibrzdit konkrétní prokluzující kolo, čímž na hnané nápravě přes diferenciál přenese točivý moment na kolo s lepší přilnavostí, podobně jako samosvorný diferenciál.

Přínosem pro řidiče je zachování plynulé a účinné akcelerace v podmínkách, kdy by se kola jinak protočila: rozjezd na mokré vozovce, na ledu, sněhu, štěrku nebo blátivé krajnici, prudká akcelerace z mokré zatáčky nebo výjezd do kluzkého stoupání. Tím, že hnaná kola udržuje na hranici přilnavosti místo aby je nechal volně protáčet, TCS chrání jak postup vpřed, tak směrovou stabilitu, neboť protáčející se kolo neklade jen malý odpor bočnímu pohybu a může vyvolat smyk, zvlášť u vozů s pohonem zadních kol.

Kontrolu trakce je nejvhodnější chápat jako milník ve vývoji elektronických asistentů podvozku. Přímo navazuje na infrastrukturu snímání otáček kol a ovládání brzd ze systému ABS a sama zase vytvořila základ pro elektronickou stabilizaci, která přidává snímač stáčivé rychlosti a údaj o úhlu natočení volantu, takže může zasáhnout nejen při akceleraci, ale kdykoli se vůz začne odchylovat od dráhy zamýšlené řidičem. V mnoha vozech jsou TCS a stabilizační systém sloučeny do jedné jednotky a spravovány sdíleným softwarem.

Existují nuance, které stojí za zmínku. TCS nedokáže vytvořit přilnavost tam, kde žádná není; na zcela bezfrikčním povrchu jen omezí prokluz, aniž by umožnil pohyb, a v hlubokém sněhu nebo v sypkém písku je naopak řízený prokluz někdy užitečný, a proto řada vozů umožňuje systém částečně nebo zcela vypnout. Důraznější zásah může vyvolat pocit, jako by motor na okamžik ubíral plyn. Systém úzce souvisí s ABS a elektronickou stabilizací, s nimiž sdílí hardware, se samosvorným diferenciálem, který funkčně napodobuje, a s elektronickým rozdělováním brzdné síly, jež jsou součástí provázané sady brzdové a trakční elektroniky.