WLTP

Worldwide Harmonised Light Vehicles Test Procedure, všeobecně zkracovaný na WLTP, je standardizovaný laboratorní test sloužící k měření spotřeby paliva, emisí oxidu uhličitého a u elektrifikovaných vozidel také elektrického dojezdu osobních automobilů a lehkých užitkových vozů. Existuje proto, že zákazníci, regulátoři i daňové úřady potřebují jednotné a opakovatelné měřítko, podle kterého lze jednotlivé modely porovnávat, a protože jeho výsledky přímo vstupují do zdanění vozidel, do flotilových cílů průměrných emisí a do údajů na štítcích vystavovaných v autosalonech.

WLTP byl vyvinut pod záštitou OSN s cílem nahradit New European Driving Cycle neboli NEDC, který se proslavil podhodnocováním reálné spotřeby. NEDC pocházel z 80. let a používal mírný a nerealistický jízdní profil s dlouhými úseky při ustálené rychlosti a mírnými akceleracemi, takže rozdíl mezi udávanou spotřebou a tím, co řidiči skutečně dosahovali, se s rozvojem motorů a vozů neustále zvětšoval. WLTP byl pro nové evropské modely zaváděn mezi roky 2017 a 2019 právě s cílem tento rozdíl zmenšit.

Mechanicky se test provádí na válcové zkušebně, tedy na chassis dynamometru, v laboratoři s řízenou teplotou, přičemž výfukové plyny a spotřeba energie vozu se po celou dobu přesně měří. Cyklus WLTP je delší a rychlejší než ten předchozí, trvá zhruba třicet minut a pokrývá asi dvacet tři kilometrů při průměrné rychlosti kolem čtyřiceti šesti kilometrů v hodině, s vyšší nejvyšší rychlostí a svižnějšími i pestřejšími akceleracemi rozloženými do nízkofázové, středofázové, vysokofázové a velmi vysokofázové části, které lépe odpovídají městskému, mimoměstskému a dálničnímu provozu.

Významným pokrokem oproti NEDC je, že WLTP zohledňuje faktory, které spotřebu konkrétního vozu skutečně ovlivňují. Je výrazně citlivější na hmotnost vozidla, aerodynamický odpor a valivý odpor, a hlavně bere v potaz volitelnou výbavu: větší kola, panoramatická střecha a další doplňky, které přidávají hmotnost nebo zvyšují odpor, mohou homologované hodnoty zhoršit. To znamená, že silně dovybavený vůz může vykazovat vyšší oficiální hodnotu CO2, a tedy spadat do vyššího daňového pásma než tentýž model v základní výbavě.

Protože ani důkladný laboratorní test nemůže zachytit všechny proměnné reálného provozu, je WLTP doplněn testováním Real Driving Emissions, známým pod zkratkou RDE. RDE využívá přenosnou měřicí techniku umístěnou ve voze během skutečné jízdy po veřejných komunikacích a je zaměřeno především na škodliviny, jako jsou oxidy dusíku a pevné částice, nikoli na spotřebu paliva. Oba postupy společně pokrývají laboratorní opakovatelnost i realitu silničního provozu.

Hodnoty WLTP je stále třeba chápat jako srovnávací etalon, nikoli jako záruku, protože konkrétní výsledky závisí na stylu jízdy, klimatu, zatížení a trase. Postup úzce souvisí s NEDC, který nahradil, s testováním RDE pro škodliviny a se základními ukazateli spotřeby paliva a emisí CO2, které ovlivňují jak rozhodování zákazníků, tak plnění regulačních požadavků ve velké části světa.